Jaký byl můj život v Paříži?

Už je to 10 let, co jsem se stěhovala do Paříže. Začátky nebyly nijak jednoduché, ale nadšení bylo velké. 

Francouzsky jsem uměla asi pět vět a to že jsem uměla dobře anglicky mi tam bylo prakticky k ničemu. Což jsem ale dopředu věděla a tak jsem si říkala že když budu hozená do vody, naučím se plavat rychle. A tak se také stalo. Začala jsem chodit do školy, která byla zdarma, pro přistěhovalce a začala jsem se učit francouzsky. Ze začátku mi francouština přišla krásná, takový líbezný jazyk. Po letech, kdy jsem tam žila už mi to tolik nepřišlo. Ale teď když už jdu zpátky v ČR moc ráda francouzštinu poslouchám.

Ve Francii jsem začala pracovat jako servírka v jedné docela vyhlášené BIO restauraci. Okolnosti tomu ale chtěly tak, že jsem se musela po čase přestěhovat někam jinam a potřebovala jsem více peněz. Začala jsem tedy mýt nádobí v kuchyni. Tedy řeknu vám je to hodně těžká práce a opravdu obdivuju lidi, kteří tuto a nebo jakoukoli jinou práci v pohostinství dělají. A pro mě, jako pro účetní, která nikdy neměla ráda mytí nádobí, to byla zajímavá zkušenost.

Další zkušenost jsem vlastně měla v tom že jsem dostala baristický kurz, který jsem potřebovala ke své práci :-)

Poté jednou můj kolega, který dělal přípravu pro kuchyň nemohl přijít do práce a já jsem za něj zaskočila. Práci jsem udělala rychle a docela efektivně a tak se mě zeptali jestli bych tuto práci nechtěla dělat spíš než mytí nádobí. No po roce a půl mytí nádobí a servírky to byla pro mě docela příjemná změna. No a potom jsem se dostala do kuchyně jako pomocná kuchařka. Pravidelně jsme dělali i catering pro Fashion Week a to bylo tedy hodně náročné. Například, když děláte salát, kde má být trhané kuřecí maso. Ale ne na kousky, ale na vlásky, podle struktury. V pěti jsme to dělali skoro celý den. Ale pak vám do restaurace zavolá Victorie Backham, že jí a týmu jídlo chutnalo a tak máte velkou radost ;-)

Nakonec jedna má kolegyně, z jiné pobočky restaurace (restaurace má v Paříži tři pobočky), Jela na delší dobu na dovolenou zpět do Anglie a tak jsem za ní zaskakovala. Stala jsem se tak nachvíli šéfkuchařkou a manažerkou restaurace. Začala jsem vést lidi a každodenní chod restaurace. Není to tedy vůbec lehké a tak kdokoli, kdo si otevřel restauraci, toho obdivuji. Je to tvrdá práce. Obzvlášť jestli k tomu ještě vaří.

Já jsem naštěstí měla skvělý tým lidí a tak nám to všechno šlo spolu dobře.

A opravdu, jak říkám, když vás něco baví a děláte to srdcem, můžete v tom být úspěšní. A tak pokud máte nějaký nápad něco, co je ve vašem srdci a chtěli byste udělat v životě změnu, něco uskutečnit, neváhejte a ten první krok udělejte. Protože pokud to máte v srdci tak určitě uspějete. Váš sen se vyplní.

Potom jsem vážně onemocněla a po operaci jsem zvažovala, zda se vrátit do Čech. Život mi tou nemocí vlastně ukázal, že to úplně není už ta správná cesta. Cítila jsem obrovskou únavu už delší dobu a tak to mi to tělo dalo najevo. 

V tu stejnou chvíli přišli majitelé restaurace s tím, že by mi chtěli předat tu restauraci, kde jsem zaskakovala, abych jí vedla, protože kolegyně se chystá odjet napořád. A v tu chvíli jsem se rozhodla, že se vrátím do Čech. A vlastně jsem udělala dobře, protože bych nebyla tam kde jsem. 

Všechno to byla úžasná zkušenost. Poznala jsem úžasné lidi ze všech koutů světa. A když teď do Paříže jedu na dovolenou, moc ráda tyto lidi vidím. Tedy aspoň ty, kteří v Paříži zůstali. Paříž je totiž takové město, kam lidi přijedou a zase zachvíli odjedou. Viděla jsem lidi, kterým nebylo ještě ani 20, a krásně se o sebe dokázali postarat, mentalitou byli už dospělí. A bylo moc hezké i s nimi trávit čas. Vlastně jsem tam s nimi omládla :-)

Naučila jsem se tam zpomalit. Piknikovat v parku pravidelně a nejen tam, ale i klidně ve městě na mostě, kam každý večer chodilo hodně lidí, nebo na břeh Seiny.

Paříž je také moc krásné město, učarovalo mi.

Najdete tam lidi z různých koutů světa a různých kultur. Ale jeho druhá tvář je například obrovská kriminalita, špinavé město a zdlouhavé byrokratické řešení všech věcí, hodně vysoké daně a poplatky. Také systém zdravotnictví máme v ČR na trošku jiné úrovni. A tak jsem vděčna za to, jaké to tu v ČR máme my.

Krásně se mi z Paříže cestovalo, letenky odtamtud byly levné a tak jsem pořád někam cestovala a poznávala nové země a města Evropy :-)

Jsem nesmírně vděčná za tyhle zkušenosti, ať už jsem tam zažívala jakékoliv věci a situace. Protože jsem tam nezažívala jenom krásné chvilky ale ty i nejtěžší v životě.

A tak jsem i vděčná za lidi, kteří mi za tu dobu prošli mým životem, hodně jsem se od nich naučila.