Můj příběh

Když jsem byla malá, chtěla jsem být kosmonautkou a archeoložkou a nakonec veterinářkou. Ale vystudovala jsem ekonomku a po škole nastoupila jako účetní, ale už v té době jsem cítila, že bych v budoucnu chtěla mít "něco svého", kde si budu plnit své sny a ne sny někoho jiného. A také jsem se chtěla na pár let podívat někam do ciziny.

Celkem slušně jsem budovala kariéru účetní a ani jsem nevnímala, že trávím čím dál více času v práci . Vlastně jsem si už ani toho všeho, čeho jsem dosáhla a co vše jsem měla, neužívala. A pak to přišlo, vyhořela jsem. Vy, kdo jste takové vyhoření zažil víte, že to přijde plíživě, že to nejprve ani nezaregistrujete. Změnila jsem tedy práci a v té době jsem se také měla stěhovat do nového bytu a tak tyhle všechny změny mi hodně pomohly.

Do Paříže? Proč ne!

Když mi bylo 30, okolnosti mi přinesly příležitost odjet do Paříže. Pronajala jsem tedy svůj byt, prodala auto a odjela vstříc novému životu. Neuměla jsem sice skoro ani slovo francouzsky, ale "hození do vody" mi v tom pomohlo :) Ve Francii jsem začala hledat sebe sama a začala jsem se trošku věnovat osobnímu rozvoji. Pracovala jsem tam jako servírka a myčka nádobí, vypracovala se přes kuchařku až na manažerku restaurace. Tam jsem zjistila, že když člověk něco dělá srdcem a baví ho to, může v tom být úspěšný a může ho to naplňovat. V Paříži nebylo vůbec jednoduché žít. A tak jsem si začala znovu vážit všeho co mám a co jsem kdy měla. Ale zato bylo lehké a levné odtamtud cestovat. A tak jsem se podívala na mnoho míst v Evropě a plánovala jsem cesty na jiné kontinenty.

Taková rána mi změnila život...

Jenže pak přišla rána a doktoři mi měsíc před mou svatbou řekli, že biopsie, kterou mi dělali nedopadla dobře. Že musím na operaci, co nejdříve. Ten strach, co bude dál byl obrovský. Měla jsem dva malé nádory na děložním čípku. Zda budu ještě někdy moci mít děti nikdo nevěděl a popravdě to bylo to poslední, na co jsem v tu dobu myslela. Po operaci jsem se vrátila zpět do Čech, kde jsem poté opět nastoupila jako účetní, ale už jsem věděla, že v budoucnu už si své sny začnu plnit a také, že už nechci žít takovým tempem, jako jsem žila. Vždyť moje tělo mi už dalo výstrahu.

V té době jsem se začala aktivně zabývat osobním rozvojem a moc mi pomáhal se v životě posouvat směrem, který jsem už dlouho hledala. V té době jsem začala pociťovat, že bych jednou nějak lidem chtěla pomáhat.

Indie mi převrátila život naruby

Až jsem jednoho dne odjela do Indie na tři týdny na kurz na Univerzitu Jednoty. Úplně mi to převrátilo život a moje priority naruby. Můj život dostal nový smysl :-) Něco z těch změn jsem pocítila hned a něco až za pár let a stále cítím, jak to vše postupně doznívá. 

Oni jsou tam dvě, čekáte dvojčátka

Pak jsem nečekaně otěhotněla. "Oni jsou tam dvě, čekáte dvojčátka" slyším říkat doktorku a v tu chvíli jsem byla v takovém šoku, že jsem málem omdlela :-) A byla jsem moc ráda, když jsem se dozvěděla, že čekám holčičku a chlapečka.
Protože jsem před lety prodělala tu operaci a měla k tomu ještě jiné těhotenské komplikace, porodila jsem moje děti předčasně. Přišli na svět skoro o 3 měsíce dříve a tak se jim bohužel komplikace a u syna trvalé následky nevyhnuly. V nemocnici byli celé dva měsíce a každodenní dojíždění za nimi bylo náročné a také bylo težké to, že jsem domů musela jít z porodnice bez nich. Od jejich narození je vychovávám sama a tak začátky nebyly vůbec lehké. Ale tohle vše mě posílilo a dnes v tom všem vidím smysl, proč se to vše dělo.

Po roce jsem si uvědomila, že mě mateřství sice naplňuje, ale i tak bych ráda dělala něco víc pro sebe, pro ještě větší naplnění. Spokojená máma = spokojené děti. Samotný osobní rozvoj, kterým jsem se stále zabývala mi nestačil.

Rozhodnutí mění život

A jak to v životě někdy bývá, věci které člověku přijdou do života, přijdou přesně v pravou chvíli. Přišla ke mě příležitost podnikání a já jsem neváhala ani vteřinu. Celým svým bytím jsem cítila, že to je přesně to, co jsem celou tu dobu hledala.

Podnikání, které se mi hned zabydlelo v mém srdci, s osobním rozvojem. A pomáhám měnit lidem život, aby ho mohli mít podle svých představ a snů. Tak jako já a mé děti. Vždyť tohle jsem si přála! A jak rostu a dějí se ve mě krásné změny, které cítí hlavně moje děti, je mezi námi třemi ještě krásnější energie. 

A tak pokud máte také své sny, nebojte se udělat rozhodnutí, udělat ten první krok a jít si za nimi. Pokud v životě chcete uspět a máte své "PROČ", tak je potřeba aby vaše "PROČ" bylo silnější než váš strach. Možná až se jednou ohlédnete za tím, co vše jste prožili a jaké příležitosti vám život přinesl, vše vám dá smysl a také pocítíte vděčnost za vše, co vše vám život přinesl a kam vás zavál  :-)